malé a velké JÁ
Richard Branson a jeho Teorie Malého a Velkého JÁ
Branson jako malý měl všechny předpoklady pro to, aby neuspěl. Byl dyslektik, středem posměchu pro krátkozrakost, špatně četl, nepamatoval si. Outsider. Když v 17 letech vedl časopis Student, nenapadlo ho, že by za pár let mohl založením společnosti Virgin položit základy více než 200 dcer. Lekl by se toho jen proto, že ještě nevěděl, že to dokáže. Když se ale teď, jako majitel více než 200 společností, dívá zpětně na toho malého Richarda, je mu pro smích, čeho se bál. Přitom to byl v obou případech on, jen v rozdílné době. Když přijmeme s pochopením své slabé Já a vedle něj si začneme budovat nové Já – takové, jací chceme být – přestaneme být jen malí.
Jedna věc je vystudovat, druhá zužitkovat vzdělání. Je to bych v sobě tvořil své druhé Já. Nezatížené předsudky, geny, výchovou. To druhé Já myslelo opačně. V problému vidělo příležitost, ve strachu zkoušku, v neúspěchu semínko budoucího úspěchu. Byl jsem dva v jednom. Původní posera a nový silák.
Představte si, že již jste úspěšní. Začněte se chovat, jako byste úspěšní již byli. Stanete se jimi.
Podíváte-li se na svou přítomnost očima svého budoucího, většího Já, budete mít sklon ke změně, poradit si, hnout se sebou. Zajímavé totiž je, že spíše dokážeme řešit cizí problémy. Ty své považujeme vždy za hůře řešitelné.
Buď má problém řešení a pak je zbytečné se jím trápit. Nebo řešení nemá a pak je tuplem zbytečné se jím trápit. Tändzina Gjamccha, 14. dalajlama
Obavy, předsudky, nechuť a zbabělost můžete jako do konzervy uzavřít do svého Malého Já, které Vás nadále bude brzdit, zpochybňovat, odrazovat. Druhé Já musí být větší. Naplněné osobním rozvojem, sebezdokonalováním, touhou po realizaci Vás dotáhne k úspěchu.
Jak povzbudit po ránu Velké Já pro lenochy:
1. První pohled na cíl
Buď slovní cíl velkými písmeny, nebo fotografii s vytouženou věcí umístit tak, aby zasáhly Vaše oči, sotva je otevřete. Bude to první myšlenka, aktivátor dne. Časem již sen máte automaticky v hlavě. Bývá první, co se mi ráno vybaví. Pomáhá to zaměřit mysl na přítomnost. Včerejší trable hodit za sebe, nebo se s o to větší vervou pustit do jejich řešení.
2. Plán tří
Je důležité si hned na prahu dne sepsat plán nezbytných činností, počet úkolů omezuje číslem 3. „Jsou to tři úkoly, které potřebujete vyřešit a na které si troufáte. Tři není příliš, ale je to dost. Hlavní je netěkat, nepřeskakovat, neplnit souběžně. Teprve, když splním první, jdu k druhému. Kdybych se neporval ani s prvním, ačkoli mám „jen“ tři úkoly na den, jsem máslo. Takovou představu řada lidí neunese a zabere hned po ránu.“
3. Začít kázní
První pohybová aktivita musí být nabíjecí. Ať si na celý den dodáte sebevědomí. Já ráno cvičím. K smrti se mi nechce, ale jak začnu, mám skvělý pocit. Z cvičení i ze sebe. Celý den se pak držím v lati, chci vytrvat. Prostě jaký začátek, takový celý den.
4. Snídaně inspirací
Až po cvičení Branson snídá a tuto chvíli využívá jako akcelerátor. „Nesnažím se lelkovat. Vezmu si něco, co mě nakopne. Pro někoho to může být citát, motivační kniha. Těch 10 minut u jídla mě dá do pohotovostního stavu a postrčí z kopce.“
5. Vidět za roh
Než začne s prací, ještě si Branson stanoví megaodměnu. „Mít se na co těšit. Chtít to odpracovat, abych se dočkal. Čas uteče rychleji i zábavněji a produktivita roste. Náhle všechno jde, když se těšíte na návštěvu restaurace, setkání s přáteli, láhev vína, nový film.“ Tedy nezačínat práci s tím, že Vás čeká JEN práce. Branson to nazývá „vidět za roh“. „Osvědčilo se mi pracovat v 90–120minutových intervalech a pak si dát aktivní pauzu. Někteří moji manažeři v této pauze skáčou na trenažér jen proto, aby po 15 minutách byli rádi, že se mohou vrátit k práci…“ směje se.
Večer pak Velké Já přijde zpět k Malému Já, které se domnívalo, že za celý den nic nedokáže, nemá cenu se o nic snažit, na světě není žádná radost a už aby si lehlo do hrobu. Nechte ho, ať si tam lehne. Zaniká. Vy už jste vyrostlejší, Velké Já.